Josef Váňa
Josef Váňa
Narození	20. října 1952 Slopné Československo
Národnost	česká
Znám(á) jako	dostihový jezdec a trenér
Titul	Medaile Za zásluhy

Josef Váňa starší (* 20. října 1952, Slopné) je český dostihový jezdec, chovatel a trenér. S osmi vítězstvími ve Velké pardubické a s mnoha dalšími jezdeckými a trenérskými úspěchy je největší postavou českého dostihového sportu.^[1]

Dne 28. října 2009 byla Josefu Váňovi udělena Medaile Za zásluhy.

 Vítězství ve Velké Pardubické

• 1987 - Železník
• 1988 - Železník
• 1989 - Železník
• 1991 - Železník
• 1997 - Vronsky
• 2009 - Tiumen
• 2010 - Tiumen
• 2011 - Tiumen

 Zaměstnání a sport

Cesta Josefa Váni ke koním nebyla přímá a jednoduchá. Svědčí o tom i přehled povolání, která vykonával. Začínal jako chovatel a ošetřovatel koní v Tlumačově, poté byl pomocným dělníkem na stavbě televizního vysílače na Pradědu, strojníkem lyžařského vleku a později vedoucím lyžařského střediska tamtéž. V osmadvaceti letech se vrátil k ježdění koní u nás a jezdil také v Německu. Roku 1994 se stal trenérem dostihových koní a majitelem firmy Jovan se sídlem v Bohuslavi u Karlových Varů. Sportovní trofeje ovšem nezískal jen v dostizích. V mezinárodním závodu Horské služby byl členem vítězné hlídky HS Pradědu v Krkonoších v roce 1976 a ve Vysokých Tatrách 1978, zvítězil v obřím slalomu ve Vysokých Tatrách v roce 1978, startoval v Jizerské padesátce (např. v r. 1978 čas 4.01:38 hod) a v Jesenické sedmdesátce.^[2]

 Jezdecká kariéra

V dětství jezdil na všem, na čem se jezdit dalo – na kozách, krávách, koních a dokonce i na prasatech. Svůj první dostih absolvoval v roce 1979 na klisně Kalině, se kterou také získal své první vítězství. Na start Velké pardubické se poprvé postavil v roce 1985 s Paramonem a dojel na druhém místě. V jednom rozhovoru prohlásil, že nebýt jeho otálení se znovunasednutím po pádu na Hadím příkopě, dojel by při své premiéře do cíle jako vítěz.^[3]

Prvního vítězství ve Velké pardubické se dočkal v roce 1987 v sedle legendárního Železníka. S ním dokázal zvítězit ještě třikrát, v roce 1988, 1989 a naposledy i přes pád na Poplerově skoku v roce 1991. Páté vítězství si připsal v sedle Vronského v roce 1997 a šesté, sedmé a osmé v sedle Tiumena v roce 2009 respektive 2010 a 2011. Když byl mladý, trénoval ho nepříliš známý bývalý žokej Libor Krotký, podle kterého pojmenoval svého koně.

Na rovině startoval od roku 1989 (odkdy je vedena internetová statistika Jockey Clubu ČR) pouze dvakrát (bez vítězství), v překážkách absolvoval od roku 1989 do října 2009 celkem 628 startů, z toho 182 vítězných (procentuální úspěšnost: úspěšnost 28,98 %). Z koní, které jezdil od roku 1989, je třeba vedle Železníka a Vronského zmínit ještě alespoň Válečníka, Juventa, Retrievera a Kedona. V rovinových dostizích mu přísluší titul jezdec, v překážkových žokej. s kedonem byl čtvrtý.

 Trenérské úspěchy

Trenérským úspěchům žokeje Josefa Váni dominuje osm vítězství ve Velké pardubické. Jednonásobnou vítězkou v roce 2007 byla bělka Sixteen (v letech 2008 a 2011 doběhla jako druhá a 2010 třetí). Po jednom vítězství získali Decent Fellow (2006), Chalco (2001), Vronsky (1997, v sedle sám žokej Josef Váňa) a Cipísek (1996). V letech 2009, 2010 a 2011 zvítězil Váňa (zároveň jako žokej) s koněm Tiumen.^[4] Z dalších koní, které Váňa trénoval, je třeba připomenout jména jako Del Sole, Juventus, Mastman, Welldancer nebo Barrow. V roce 2011 získal Josefem Váňou trénovaný kůň Roches Cross (IRE) vítězství v 91. Českém derby. České derby vyhrál jako trenér už v roce 2005 s Ready for Life.

 Zranění

Josef Váňa je pověstný svým nezdolným životním optimismem, se kterým čelí i mnohým zraněním, jimž se při svém povolání nemůže vyhnout. Jak sám říká, není snad v jeho těle jediná kost, kterou by neměl někdy zlomenou. Základní výčet jeho zranění vypadá takto: zlomenina pánve, zlomená všechna žebra, zlomenina dvou obratlů, pět fraktur levé a tři fraktury pravé klíční kosti, roztříštěné pravé rameno, fraktury zápěstí na obou rukách, zlomenina levé nohy nad kotníkem a roztříštěná patní kost, zlomená čelist, pět otřesů mozku.^[5] Nejvážnější zranění utrpěl na dostizích v německém Iffezhaimu u Baden-Badenu 5. června 1994. Při dostihu na jedné překážce spadl z Verona a kůň jednoho z dalších jezdců dopadl hřbetem na něj. Váňa utrpěl těžký otřes mozku, mnohačetné zlomeniny žeber a pánve, zhmožděniny hrudníku, levá plíce byla zčásti utržená. Během převozu do nemocnice se mu několikrát zastavilo srdce a nastala klinická smrt. I přes prvotní skeptické stanovisko lékařů se uzdravil a druhý den po návratu z nemocnice seděl v sedle koně Matia Mou. Dne 13. srpna 1994, dva měsíce po úrazu, se Váňa opět postavil na start dostihu a v říjnu startoval ve Velké pardubické.

Ke své nezdolnosti v jezdectví sám prohlásil: „Když se mě budete chtít zbavit, budete mě asi muset zastřelit.“ ^[6]